DOLŇÁCKO WEB

Franta Hrubý vzpomíná ...

„Uděuali sme si muziku - študenti z gymnázia v Hradišči : Čech-prim, Kavan - basa, Hybler a Bachan Jožka kontry, já - terc. Odehráli sme asi dvoje fašanky... Byuo to moc pěkné! Jako chasa sme večér chodívali - aj nekolikrát týdně - po Huku a zpívávali : Ludvík Buaha, Staňa Bachan (Bachánek, mauý), já, Tomáš Mitáček (Šeďa), negdy Franta Straňák - ale dycky Vavřinek Míšek..."
Postupně vznikal slovácký krúžek s muzikantama : já prim, Jožka Machala klarinet, Ludva Blaha kontry, cimbál Vávra Míšek a Franta Rybnikář basa. Napřed jsme zkůšali u Vavřina, v kolářskéj dílně, negdy ve starém baráku (jak je dnes zlatnictví), pozděj na „liďáku“.
Mladéj chase byla fůra - aspoň 15 párů : Rybnikářé, začínal Jan Hájek... Udělál sa program a jezdilo sa po okolí. Vydělaly sa aj peníze, kůpila sa basa a cimbál. Velice aktivní byl Franta Dufka-Hyrák : dělal výtvarnú čásť (třeba koňa na fašanek, maškary apod). Měli sme aj dva vypravěče (Matěj Soška a Bachánek-ulický), zapojené byly celé rodiny - hlavně mamky. Měli sme převelikú podporu ze strany tehdejších padesátníků, tych, co to všecko sami za mlada prožili. Překrásné plese byly, aj při dechovce, do bílého rána! A fašanek (úterý) - tancoval celý Hluk! Dochtor Veselý zavřel ordinaci a chodil s nama po Hluku a večér bylo pochovávání base (Mikulec+Bachánek).

V roku 1953 byl krásný program - prodávání peřin (Jan Hájkův byl ženich). Veliký úspěch sme měli v Hradišči, aj na přehlídce souborů - myslím že to bylo v Holešově. Ale také sa běžně hrálo a tančilo bez jakéjkoliv organizační přípravy, enom tak : u mája, před Pospíškovým, Na kopečku. Docházali za nama tehdejší okolní osmdesátníci a nekeří z nich aj plakali, když viděli jak nám to pěkně ide. Já sem byl sice ve škole v Brně, ale ve čtvrtek už sem zpíval po dědině!

Kolem 1954 udělala Činčava po staru dožínky - vykřikovalo sa tam z vozů cosi o JZD - protikomunistické - tak nám začali šlapat na paty. Nejak to končilo do vytracena - mně v roku 1956 vyhodili ze škole a zebrali na vojnu a měl jsem aj iné starosti (byl jsem ženatý - švagr utekl s Tondů Blahů, zlikvidovali tchána), takže si potom už moc nepamatuju.

Ani po roku 1955 si to už moc nedovedu zeřadit. Byl pokus o oživení jak sem sa vrátil z vojny - asi v roce 1959, v červnu, znova začala hrát muzika většinú ze samouků, já sem ale dělal u klád na pile, nemohl sem dostat inačí prácu ... Tak sem sa v srpnu 1959 odstěhoval do Jeseníků.

No, ale čo bolo - to bolo! Terazky som děda!